ROZHOVOR: Bývalý dlouholetý brankář našeho týmu – František Fučík

  1. Kde jsi začínal s fotbalem?

Jako místní rodák samozřejmě ve Starči ve svých 9 letech (roku 1965), vydržel jsem skoro 30 let.

  1. Co pro tebe znamená fotbal?

Fotbal je spojený s mládím, tedy nejlepším obdobím života. Znamená spoustu zážitků, ať dobrých, nebo špatných. Naučí člověka žít v kolektivu, poznat jeho sílu a uvědomit si, že sebelepší jednotlivec sám o sobě nic neznamená. Získal jsem díky fotbalu mnoho přátel jak z řad spoluhráčů, tak i soupeřů.

  1. Jak bys zhodnotil fotbalový podzim?

Bohužel celý loňský rok byl ovlivněn koronavirem, fotbalový život byl značně omezen, prostě takové smutné období. V koutku duše doufám, že si naše vláda uvědomí, že omezování sportovních aktivit hlavně u mládeže je cesta do pekel a podmínky se zlepší.

  1. Co říkáš ve Starči na Fotbaloví oddíl a fanoušky?

Fanoušky moc hodnotit nemohu, na návštěvu fotbalu jsem dříve neměl čas, teď, když ho budu mít, se zase nehraje. Pár let jsem také dělal ve výboru, dovedu si představit, co obnáší udržet oddíl v chodu. Proto si moc vážím toho, že současné vedení FO dokázalo vytvořit podmínky pro činnost takového počtu soutěžních družstev a do dalších let přeju hodně elánu pro další úspěšnou práci. Věřím, že i nové kabiny budou povzbuzením pro všechny aktivní členy.

  1. Komu fandíš ve fotbale?

Nemám vyhraněného favorita, fandím hlavně dobrému fotbalu. U nás se mi v posledních letech líbí hra i celková filosofie Slávie Praha. No a pak taky samozřejmě Sokol Stařeč!

  1. Nějaký fotbalový moment co ti utkvěl v paměti?

Nejsilnější fotbalový zážitek je z dob studia na průmce v Brně. V roce 1974 jsem nastoupil za vyloučeného kolegu na posledních 30 minut ve finále Středoškolské ligy na hlavním stadionu za Lužánkami. V hledišti přes 3000 diváků z brněnských škol, docela se mi třásly kolena. Vyhráli jsme 2:1, oba naše góly dal můj spolužák – pozdější reprezentant a známý trenér Vlasta Petržela. Docela dost jsme to oslavili, takže následující dva dny si vůbec nepamatuju.

  1. Jak si se dostal do Starče?

Po pár dnech v třebíčské porodnici mě sem máma dovezla a už se odsud asi nehnu. Je tady hezky!

  1. Chytal jsi hned od začátku své fotbalové kariéry? Popřípadě na jakém postu jsi hrál?

Začal jsem na kraji zálohy, ale tam se muselo moc běhat, takže po půl roce jsem přesvědčil Arnošta Sobotku, že moje místo je v brance. Nelituju…

  1. Jakou jsi chytal nevyšší fotbalovou soutěž?

Nic moc, pendlovali jsme mezi okresním přeborem a III. třídou, asi dvakrát se nám podařilo spadnout i do IV., takže prostě prales.

  1. Dal jsi někdy gól v zápase?

Spoluhráči mi tu šanci dali v domácím zápase proti Domamili, za stavu 6:0 mě poslali kopat penaltu. Cestou přes celé hřiště jsem se asi vyčerpal, kopl jsem to jako debil, golman to chytil a tím skončila moje kariéra střelce.

  1. Kde jsi se narodil?

V Třebíči.

  1. Za svou dlouhou kariéru máš jistě spoustu zážitků. Podělíš se s námi o nějaký?

U fotbalu toho člověk za ty roky zažije mnoho, obecně se dá říct, že v hlavě nakonec zůstane to dobré, na různé nezdary a křivdy se nakonec zapomene. Moc rád vzpomínám na družební zájezdy do Nových Hradů, tam se toho odehrálo opravdu hodně, ale konkrétní radši nebudu, někteří aktéři by se mohli zlobit. Mám ale jeden zážitek, podložený fotografií, kdy jsem se cítil jako hvězda první velikosti. V zápase proti staré gardě Sparty Praha jsem chytil penaltu bývalému reprezentantovi, členovi Klubu ligových kanonýrů Pavlu Stratilovi. Tím se může chlubit hodně málo golmanů! Faktem ale je , že to kopl úplně ležérně skoro doprostřed branky, což je na fotce vidět. Zpátky na zem mě vrátili někteří nepřející spoluhráči, kteří tvrdili, že jsem to nechytil, jenom jsem včas nestačil uhnout.

  1. Co bys poradil dnešním mladým golmanům?

Já jsem byl vlastně golman – samouk, tréninky většinou spočívaly v tom, že se chvíli kopalo na bránu a pak se hrálo na dvě. První speciální trenink se mi snažil dát až na stará kolena trenér Ica Vávra, ale brzy poznal, že jeho snaha je marná. V tom mají kluci dnes velkou výhodu, když se jim trenér věnuje odmalička. Takže žádné zázračné rady ode mě nedostanou. Jak ve fotbale, tak i v životě ale platí, že člověk nic nedostane zadarmo, když chci něčeho dosáhnout, musím na tom tvrdě makat. Pokud se něco dělá poctivě, výsledek se dostaví. Takže hlavu vzhůru a když se náhodou něco nepovede, poučím se z toho a život jde dál.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.