Do utkání jsme nevstoupili úplně špatně, ale to nám nevydrželo ani pět minut a domácí nás začali přehrávat. Vytvářeli si řadu střeleckých příležitostí, problém nám dělala na velkém hřišti především jejich přímočarost a rychlost. Brankář Ujčík nás několikrát podržel, ale na dvě doražené střely už nestačil. Pak jsme částečně hru vyrovnali, výsledkem byla penalta a velká šance Zejdy po pěkné akci Kaňky a Strouhy, kterou ale domácí brankář dokázal vyrazit. Do druhé půle jsme vstoupili aktivněji, vytvářeli si řadu standardních situací a ze dvou z nich jsme dokázali zápas hlavou otočit. Bohužel pak jsme od aktivní hry ustoupili a domácí brzo a trochu šťastně srovnali, poraněná noha našemu brankáři neumožnila doskočit na lobovanou střelu. Postupně po dvou vyloučeních (z kategorie přísnějších, ale nutno uznat, že obě byly v souladu s pravidly) jsme šli až do „devíti“ a v závěru jsme inkasovali.
Pozastavil bych se nad nelehkou rolí rozhodčích, kterou měli v tomto zápase respektive prostředí. Protože jsou jen lidi tak zákonitě musí dělat chyby, stejně jako je dělají hráči, my trenéři, … Chyby dělali na obě strany, ne výrazně více než je obvyklé v jiných takových „vyhrocenějších“ zápasech. Například počty vyloučených asi mohly být i stejné na obou stranách. Nesoudné trvalé pokřikování diváků na rozhodčí vrcholící v době, kdy jsme otočili zápas vytvořilo pro mladé rozhodčí hodně nepříjemnou a těžkou atmosféru. Bohužel k nesoudnému pokřikování na rozhodčí se připojovala část lavičky domácích a i domácí „pořadatel“. V rámci objektivity nutno říci, že i my jsme v některých momentech svým chováním přispívali k vyhrocené atmosféře. Pokud budeme mladým rozhodčím vytvářet podobné podmínky, nedovedu si představit, kdo nám bude v budoucnu pískat.
Nevím jestli jsem byl více rozčarován tím, že jsme ztratili zápas, který jsme v průběhu utkání dokázali otočit nebo tím, v jaké pro rozhodčí nepřijatelné atmosféře utkání probíhalo a ke které jsme i svým dílem také přispívali.
Sestava: Ujčík – Dvořák, Lauš, Müller, Smejkal – Strouha, Linhart M., Lorenc, Zejda – Kaňka – Bříza
Autor: František Prokop, trenér
