Zápas proti Jakubově na domácí půdě jsme chtěli vyhrát. V první půli nás hosté zaskočili – byli rychlejší, důraznější a dávali brány. My jsme sice hráli, ale akce nám končily na jejich šestnáctce. Hned v 14. minutě hosté udeřili a dali gól. Opět jsme hráli s nějakými šancemi, ale bránu jsme neohrozili. Ve 36. a 39. minutě hosté zase udeřili a dali dvě brány. Do kabin jsme šli s prohrou 0:3. Byl to pro nás šok. S tím jsme vůbec nepočítali. 

V kabině jsme si řekli, že to takhle nemůžeme nechat a budeme muset více bojovat, hlavně dávat brány, být důraznější, zejména ukázat našim fanouškům, kteří se přišli na zápas podívat v hojném počtu, že fotbal umíme. A tak začal koncert.

Do druhé půle jsme naskočili úplně jako vyměnění. Soupeře jsme přitlačili a hráli jen na jejich půli. Hrál se nádherný fotbal. Bojovalo se a dávaly brány. Hned ve 47. minutě kapitán dával gól. Poté jsme dávali v 70. a 72. minutě – opět kapitán a Ondřej Dvořák. Miroslav Kaňka v 80. a 82. minutě zvyšoval na 5:3 a pak v 85. minutě dával Bartušek Pavel na 6:3. Hosté ještě dali bránu v 90. minutě, a tak konečný výsledek byl 6:4.

Musím pochválit celé mužstvo za to, co předvedlo, hlavně našim divákům, kteří nám tleskali a fandili. Ukázali jsme, že když budeme bojovat a hrát, tak budeme i vyhrávat.